(píše Jarda Nejedlík)

Této plavby se účastní celkem 4 námořníci.

Majitel lodě/kapitán: Olda Svoboda

Kormidelníci: Jarda Nejedlík, Vláďa Matějovský

Kuchař: Pavel Hájek

Expedice je vyvolána potřebou majitele lodě Oldy, přeplavit loď z fabriky v Holandsku do norského Osla.

Jedná se o 17-ti metrovou hliníkovou plachetnici Bestevaer 55ST, kterou Oldovi vyrobili v loděnici v Makkumu v Holandsku.

Loď se jmenuje Pilgrim, česky Poutník.

Trasa:

Pátek 19.4.	Makkum, Terschelling	31 Nm
Sobota 20.4.	Čekání na servisního technika, oprava závady	nevyplouváme
Neděle 21.4.	Terschelling, Borkum (SRN)	84 Nm
Pondělí 22.4.	Borkum, Helgoland	77 Nm
Úterý 23.4.	Čekání na servisního technika, oprava závady	nevyplouváme
Středa 24.4.	Helgoland, Hörnum	44 Nm
Čtvrtek 25.4. Pátek 26.4.	Hörnum, Lillesand (NOR)	232 Nm
Sobota 27.4.	Lillesand, Risoer	44 Nm
Neděle 28.4.	Risoer, předměstí Osla	88 Nm
Pondělí 29.4.	Oslo	22 Nm
Celkem		622 Nm

Před odjezdem:

Počátek naší plavby je na výstavišti v Sport Live (Bike, Caravan) Brně, kde Olda navštívil stánek Navigatour. Společně s Alešem Morávkem jsme poprvé hovořili o cestě lodě Pilgrim do Norska.

V průběhu času se ukázalo, že Aleše nepustí povinnosti, místo něj nastoupil Vláďa.

Další komplikaci, kterou jsem já musel překonat, bylo nekompromisní prohlášení lékaře, že mne nepustí na moře, aniž bych prošel jeho operačním stolem. Den před odjezdem z Česka končím nemocenskou.

Poslední změnou před odjezdem je výpadek Oldovy ženy a nástup Pavla do funkce lodního kuchaře.

Moje rozhodnutí o definitivní účasti (posvěcené lékařem) padlo 9. dubna. Na poslední chvíli se snažím zajistit dvě generální mapy pro záznam expedice. Přímou dodávku od Imray už nestíhám. Zkouším dovednosti Libora Stacha z e-shopu jachting.info. Příslib je, že mapy převezmu ve čtvrtek 18.4. těsně před odjezdem z Prahy.

Čtvrtek 18. dubna

Převzetí map a vlajek dopadlo částečně. Ze dvou map mám jednu. Ze čtyř vlajek mám tři.

Před půl jedenáctou dojíždím k Vláďovi. V ten sám okamžik přijíždí auto s Oldou a Pavlem. Vypijeme kafe a vyrážíme směr Holandsko. Do loděnice přijíždíme těsně před setměním. Stěhujeme se do lodě, nacházíme asi 7 závad. Připadám si jako v charteru….

Pátek 19. dubna

Od sedmi hodin Olda nahání řemeslníky na opravu závad. Po poledni konstatujeme, že snad je vše opraveno a vyjíždíme.

První pocity z lodě jsou hezké. Loď se chová majestátně.

Proplutím zdymadlem opouštíme Ilsemeer a dostáváme se na Severní moře. Rozbalujeme hlavní plachtu. Klasická celospirová. Proplouváme plavebními drahami mezi mělčinami. Kritickým místem o v mapě uváděné hloubce 1,5 metru (loď má ponor 2,8 m) proplouváme v čase vysoké vody. Informace z loděnice „minulý týden kanál probagrovali“ se ukazuje jako z padesáti procent správná. Bagr míjíme v kanále. Při nízké vodě bychom asi měli problém. Naštěstí se Olda naučil brát informace z loděnice s rezervou.

Celé odpoledne kličkujeme plavebními drahami, v podstatě proti větru. Hlavní plachta s pomocí motoru, nebo lépe řečeno motor s pomocí hlavní plachty. Loď jede v pohodě rychlostí 7 až 8 uzlů. Míst, kde můžeme rozbalit genu je málo. Konstatujeme s Vláďou, že se nám tahle loď bude líbit. Kuchař Pavel nás rozmazluje vařením horkého čaje a pochutinami. Postupně přibíráme vrstvy oblečení.

Objevuje se závada. Loď má dvě nádrže na vodní balast, který má vyvažovat náklon lodě. Zjišťujeme, že systém přepouštění vody je vadný, po dvou hodinách plavby na vítr z pravoboku máme veškerý vodní balast v levé nádrži. Místo kompenzace náklonu, vodní balast náklon zvětšuje. Naštěstí fouká kolem 13 uzlů, takže to nevadí. Vodní balast Olda vypouští a začne rozebírat systém a hledat závadu. Občas mu z obkladu boku lodě trčí pouze nohy. Když mu v tomto okamžiku otočíme loď tak, že má hlavu dole, má pocit, že snad z té díry ani nevyleze ven. Než dojedeme do Terschellingu má jasno o příčině.

Kolem 19 hodiny se vyvazujeme u mola v marině největší osady ostrova Terschelling, které říkají Terscheling West. Marina má nové, čisté sociálky. Líbí se nám tu. Olda se snaží kontaktovat loděnici. Marně.

Před desátou se vydáváme s Vláďou do městečka na rybu. Chyba. Všechny hospody vaří do 21 hodin. Jsme rádi, že se chytáme v poslední otevřené hospodě alespoň na pivo. Na lodi ještě večer přestává korektně fungovat vodní čerpadlo.

Sobota 20. dubna

Hned po ránu se Oldovi daří kontaktovat majitele loděnice. Mají víkend otevřených dveří. O půl třetí máme čekat servismana, který vše opraví. Jdeme na prohlídku městečka.

Hned z kraje objevujeme marine shop. Dokupujeme poslední vlajku a schůdky na loď. Máme radost. Už nemusíme překonávat téměř metrový rozdíl mezi molem a palubou atleticky. Městečko typicky holandsky malebné. Potkáváme spoustu usměvavých lidí. Nalézáme i stánek s čerstvou rybou, typicky holandským kibelingem. Užíváme si turistického dne.

Ve tři hodiny se místo servismana objevují celníci. Olda s nimi stráví spoustu času v družném pokecu.

Servisman se objevuje po páté hodině. Přichází s taxikářem, který jej hned odveze zpět na trajekt. Má na opravy asi deset minut. Stihne pouze předat materiály a vysvětlit „nový způsob fungování přepouštěcí klapky“, který v loděnici vymysleli.

Pavel nevěřícně kroutí hlavou. Z úst mu unikají poznámky typu „neuvěřitelné“, „to snad není možné“, „tak to přece nemůže fungovat“. Zamáváme sevismanovi. Kluci se pouštějí do vymýšlení způsobu, jak přepouštěcí klapu spravit. Je sedm večer a montážní skupina se pouští do opravy. Oprava se podařila. Na klapu je nalepeno nové, lepší těsnění. Necháme lepidlo vytvrdnout a zítra se uvidí, zda se povede klapa namontovat.

Neděle 21. dubna

Vyplouváme v 07,10. Je téměř bezvětří. Musíme vykličkovat plavebními drahami mezi mělčinami na volné moře. Za čtyři hodiny máme upluto 30 námořních mil, ale věž městečka West Terscheling stále vidíme. Mírně deprimující situace.

Já s Vláďou kličkujeme mezi majáky. Olda s Pavlem montují přepouštěcí klapu. Je tam málo místa, může pracovat pouze jeden a to jednou rukou. Úspěšně. V poledne konečně maják mizí.

Olda kontroluje další věci na lodi. Objevuje se nová závada. Studánka pod salonem je plná vody. Nic kritického, ale na nové lodi by to nemuselo být. Oldu čeká nekonečná kontrola všech spojů hadic a ventilů, než najde ten jediný, který propouští.

Vítr se zvedá. Volíme tzv. německý jachting. Hlavní plachtu a motor. Později se zvedne vítr natolik, že dáváme genu a vypínáme motor. Je to na stoupačku. Konstatujeme, že loď bude dobrá. Při větru 13 až 15 uzlů atakuje rychloměr desítku. Pomáhá dvouuzlový přílivový proud. Loď se ovládá lehce.

Konec dnešní cesty znamená opět zajíždět asi 15 mil do přístavu mezi mělčinami. Užíváme si všech navigačních symbolů. Tolik kardinálních znaků ze středomoří neznáme. Kolem půl sedmé jsme v přístavu Borkum. Už v Německu.

Je vysoká voda, dá se dobře manévrovat. Přístavní mola pro rekreační lodě nevidíme. Vybíráme místo u mola pro velké trajekty vedle švýcarského motoráku. Vyvazujeme se na hloubce 1,6 m pod kýlem. Jdeme studovat stav přílivů a odlivů. Zjišťujeme, že voda klesne o 1,7 metru. Špatně. Chybí nám 10 centimetrů.

Nízká voda je o půl třetí ráno. Vstávat tak, abychom vypluli o půl druhé se nám nechce. Než s Oldou a Vláďou ukončíme navigační vyhodnocení, voní večeře. Kuchař Pavel se opět vytáhnul. Po teplé stravě se nám hned lépe hledá nové místo k překotvení.

Najdeme místo vedle místních lodivodů, kde jsou 3 metry hloubky při nízké vodě. O.K. Vyvazujeme se s pocitem, že se vážeme k pevnému molu. Musíme nechat místo na lanech, aby se loď mohla propadnout skoro o dva metry a přitom se neoběsila. Máme hotovo.

Chceme se s Oldou podívat na pevný břeh. Jsem v šoku. Vidím nástupní můstek na plovoucí molo. Děláme s Oldou podrobnou prohlídku mola a zjišťujeme, že jsme na plovoucím mole. Skvělé. Dotáhneme úvazky a jdeme se ukládat ke spánku. Do města je asi 5 až 7 km. Jít tam se nikomu nechce. Oldovi se podaří zprovoznit krbové topení. Budeme spát v teple, aniž by musel Pavel poslouchat motorek topného agregátu.

Pondělí 22. dubna

Vyplouváme v 06,50. Úplné bezvětří. Opět musíme spoustu mil kličkovat mezi mělčinami, než se dostaneme na volné moře. Je vysoká voda a žádné vlny. Volíme zkratku přes úsek, kterým bychom si při nízké vodě netroufli. Čas plánovaného dojezdu se zkrátil o půl hodiny.

Vítr se mírně zvedá, je to zaďák. Vyzkoušíme nastavit loď na motýla s použitím spinakrového pně. Chvilku nám to trvá, ale výsledek dobrý. Ve větru 8 uzlů, rychlost lodě 5,5. Po chvilce balíme motýla a genu. Vytahujeme genakr. Genakr má otevírací pytel. Je to luxusní manipulace. Žádný problém jej nainstalovat. Pod plachou asi 160 čtverečných metrů se zvedá rychlost lodě o dalšího půl uzle. Nádherná plavba.

Bohužel záhy vítr lehá až do úplného bezvětří. Balíme plachty. Vystavujeme tváře jarnímu slunci. Na motor se posunujeme ke křížení vodních dálnic před ústím Labe. Pro změnu si zase užíváme vyhýbání velkým nákladním lodím. Loď je vybavena systémem AIS. Všechny lodě vidíme na mapovém plotru mnoho mil dopředu. Jak se přiblížíme k chumlu zakotvených lodí, pouštíme radar. Teď už se mezi loděmi orientujeme parádně.

Vyvazujeme se po sedmé hodině v přístavu Helgoland. Na doporučení místního marinera se převazujeme k vedlejšímu molu, které sice vypadá hrozně, ale prý je bezpečnější. V noci má začít foukat.

Jdeme na prohlídku města. Hned vedle přístavu je už hodinu zavřený krám. Prodavačka otevírá a dokupujeme potřebné zásoby. Večer se ptám Oldy. „Dnes žádná nová závada?“. Olda odpovídá: „Určitě nějaká je, ale já o ní ještě nevím“.

Úterý 23. dubna

Předpověď počasí je výborná. Chystáme se konečně na pořádný jachting. Balíme genakrové otěže. Instalujeme třetí ref na hlavní plachtě. Chystáme bouřkovou kosatku.

Kolem deváté velí kapitán přípravu k odjezdu. Ouha. Nejde natočit motor. Kolegové předvádějí koncert českých mozků a rukou. V jedenáct hodin odchází Vláďa shánět avomet. Sehnal jediný na ostrově. Nejde koupit, jde jenom půjčit. Má to jeden háček. Musíme dát do zástavy pas. Vláďa je pochopitelně bez dokladů. Vyrážím na pomoc. Proti pasu získáváme potřebný měřící přístroj.

Za pár hodin kolegové diagnostikují závadu. Elektronická regulace startování motoru. To na koleně neopravíme. Jsme odkázání na zásah profesionálů ...

Středa 24. dubna

Servisman navrhoval přijít ráno v devět. Olda jej přesvědčil, aby přišel alespoň o půlhodiny dříve. Když nebylo ve čtvrt na deset nikoho vidět, vypravil se za hafenmeistrem zjistit, zda jsou nějaké jiné informace. Vzápětí přijíždí na kole starší pán. Vypadá jako důchodce na procházce. Omyl. Byl to náš člověk.

Velkoryse vyslechl výsledek naší včerejší diagnostiky. Prohlásil, že půjde svým postupem. Před polednem byla závada odhalena. Vadný vypínač v místě, kde nikdo z nás nečekal, že by nějaký vypínač mohl být umístěn. Servisman odchází k telefonickým konzultacím. Vrací se o půldruhé s informací, že výrobce motoru povoluje vadný vypínač vyřadit a spojit káble naprudko. Za další hodinu motor naskakuje. Máme radost.

Ve tři vyplouváme. Po proplutí mělčinami kolem Helgolandu vytahujeme plachty. Fouká krásný zadobok 4 Bft, který postup zesiluje až na 6 Bft. Loď letí rychlostí místy atakující deset uzlů. Vše řídí spolehlivě autopilot. Učíme se další vychytávky Oldovy lodě.

Vodní balast tentokrát dobře vyvažuje a neutíká. Jedna z dlouhodobých závad zdá se být opravena. Další úžasností je, že se autopilot dá řídit z pilothauzu, tedy z místa pod střechou. Nebudeme muset v noci mrznout u kormidla. Pilothauz hodně připomíná vnitřní kormidelnu na motorových lodích.

Se setměním přijíždíme do Hornum, asi 30 mil od Dánských hranic. Trochu adrenalinu při hledání místa k vyvázání. Zdá se, že je všude plno. Při kroužení po přístavním bazénu bedlivě hlídáme hloubkoměr. Jsme přesně na nízké vodě. Občas máme pár centimetrů vody pod kýlem, pověstná jachtařská stopa vody pod kýlem se již nevejde.

V tom případě Olda otáčí loď na místě. Vyvazujeme se k rybářské lodi, která je plně rozsvícená, nachystaná k okamžitému vyplutí. Kuchaři Pavlovi již voní teplá večeře. Olda zkouší zjistit na břehu nějaké informace. Místní správce přístavu nabízí za 25 EUR vyvázat v místě, kde je to málo vhodné.

Odvazujeme se od rozsvícené rybářské lodi a hledáme jinou loď k vyvázání. Vybíráme téměř neosvětlenou stavební loď. Odhadujeme, že loď nebude vyplouvat nijak brzy. Uvazujeme se k ní. Večerní porada rozhodla, že zítra pojedeme dlouhou cestu až do Norska. Odhadujeme to na 36 hodin.

Čtvrtek, pátek 25. a 26. dubna

Vstáváme za svítání. Právě včas. Na gumovém člunu připlouvají tři chlapi a lezou na loď, u které jsme vyvázáni. Dávají nám deset minut na to, abychom je uvolnili. Vyplouváme.

Všechny další lodě, ke kterým jsme se mohli večer uvázat, jsou ještě v přístavu. Včetně té rybářské, která plně svítí a je připravena k vyplutí. Projíždíme s Vláďou mělčinami, Olda dodělává přípravu před vyplutím. Nefouká. Moře hladké jak rybník. Vyrážíme na motor směr Norsko.

Kolem poledne se vítr trochu zvedá. Ale jenom trochu. Na plachty bychom pluli velmi pomalu. Dnes si to nemůžeme dovolit.

Snažíme se zprovoznit co nejvíce funkcí na přístrojích, kterými je loď vybavena. Nejprve se věnujeme radaru. Je třeba se s ním naučit, aby za nás viděl v noci. Potom kombinaci radaru se systémem automatického sledování lodí AIS. Po několika experimentech se daří najít nastavení, ve kterém se oba systémy doplňují. Začínáme mít slušný přehled o lodích, které plují kolem nás.

Před setměním začíná pršet. Poslední pokyn pro zalezení do pilothauzu. Rozdělíme služby a přecházíme do nočního režimu. Budeme sloužit po dvou vždy tříhodinové směny. Před půlnocí přestává pršet. Při půlnočním střídání směn diskutujeme o rozbalení plachet. V temné černé noci rozbalovat klasickou hlavní plachtu uloženou na ráhně. Běhat po mokré palubě. Nastavovat ref, který ještě není vyzkoušen… Nic lákavého. Rozbalení plachet odkládáme až na rozednění.

Po veplutí do prostoru Skageraku jsme překvapeni velkým provozem lodí. Máme zprovozněnu techniku, která pomáhá vyhodnocovat rychlosti a směry pohybu jednotlivých lodí. Tím eliminujeme množství lodí s možným kolizním kurzem na minimum. Přesto vznikají adrenalinové chvilky.

Po rozednění Olda s Pavlem rozbalují plachty. Fouká bočák mezi 10 až 15 uzly, loď jede rychlostí přes 6 uzlů. Jenom o málo pomaleji než na motor.

V jednu hodinu po poledni jsme u norských břehů. Před druhou hodinou jsme vyvázáni u mola v malebném městě Lillesand. Jdeme s Oldou hledat místní marinu nebo celníky. Nakonec dostáváme informaci, že vše vyřídíme na radnici. Poplatek za stání v marině zaplatíme v automatu. Celníky, pokud sami nepožadujeme, nepotřebujeme.

Kluci zprovozňují gumák. Olda s Vláďou odjíždějí pro ryby. Závěr večera? Pavel opět ukázal své kuchařské umění. Vládou nachytané ryby skvěle upravil.

Sobota 27. dubna

Ráno trocha údržby lodě. Potřebujeme vyměnit olej v motoru. Nemáme potřebný klíč. Ani na sousedních lodích nemají. Mezitím zjišťujeme, že místní benzínka dosud není v provozu. Hledáme v nejbližším městě. Nakonec úspěšně zvládáme nástrahy automatického tankovacího zařízení, když návod je pouze v místním jazyce.

Den pokračuje pohodou. Svítí sluníčko. Zatím nejteplejší den. Bohužel předpovídaný vítr nepřichází. Místo plánované plavby proti větru, pomalu motorujeme. Je čas i na přestávku pro lov ryb. Se zapadajícím sluncem se vyvazujeme u mola v Risoer.

Neděle 28. dubna

Den začíná za jasného slunce. Pavel poprvé vytahuje stůl do kokpitu a servíruje pod sluncem. Mimo jiné také velmi chutně připravené včera nalovené ryby. Idilka. Jako na dovolené.

Kolem desáté vyplouváme na moře. Podle předpovědi má od jedenácti foukat solidní vítr zaďák, který bude během dne zesilovat. Dáváme hlavní plachtu na první ref. Mezitím vítr zesiluje. Jedeme na motýla. V dvoumetrových vlnách autopilot přestává zvládat. Kormidlujeme ručně.

Vítr zesiluje. Užíváme si kormidlování. Vlny rostou. Naplno se projevují výhody Oldovy lodě. Těžká loď s vysokou palubou, záď zakulacená tak, aby lépe zvládala velké vlny zezadu. Loď nádherně splouvá vlny.

Opouštíme volné moře a vjíždíme do Oslofjordu. Poslední hodinu fouká trvale přes 30 uzlů, poryvy přes 35. Maximum Olda viděl na budíku 38 uzlů.

V marině se vyvazujeme u vnějšího mola a jdeme spát. Byl to nádherný adrenalinový den. Vyzkoušeli jsme loď v těžkých podmínkách. Obstála na jedničku se spoustou hvězdiček.

Pondělí 29. dubna

Posledních pár hodin na moři. Vytahujeme kutrovou plachtu. Tu jsme ještě nezkoušeli. I Olda je překvapen její velikostí. Ještě, že odolal pokušení rozbalit ji včera. Dnes je to idilka.

Vyvazujeme se před polednem v marině. Oldův kolega z Osla zde domluvil delší pobyt lodě za výhodnou cenu. Kolega nás čeká na molu. S Vláďou balíme. Olda s Pavlem odlétají až zítra.

Trochu kvapně se loučíme. Vše podstatné bylo řečeno včera večer. Vyzkoušeli jsme Oldovu loď ve všech podmínkách s výjimkou křižování proti větru. Loď má vynikající plavební vlastnosti. Přes veškeré potíže se zprovozněním lodě, koupil Olda vynikající loď.

Pro mne a Vláďu výborná nová zkušenost se Severním mořem, přílivy, odlivy a studeným větrem. Naučili jsme se pracovat s radarem a systémem AIS.

Místním vlakem jedeme na letiště. Asi 20 minut stojíme v Oslu na hlavním nádraží. Ve čtvrt na deset přistáváme v Praze na letišti. Ve svém severském oblečení působíme jako exoti. V Praze je jaro.